!BLOG PŘESUNUT!

20. ledna 2013 v 14:33 | Jull
Vůbec nevím, proč jsem sem odkaz nedala dřív. Prosím následujte mě sem -> -> -> -> http://devidiotopia.blogspot.cz/

 

Světlo

20. dubna 2012 v 0:36 | Jull |  Odpad
Tak jak to dneska svítí
příteli?
Za rohem do prava
a po schodech k nějaký jiný
lásce z prostěradla
zválenýho do dun

Tak jak to dneska svítí
čelovkou do útrob
jazykem do tmy
Tam kde je šero
posviť si slovy

tak jak to dneska svítí
za rohem
u jiný?

Lidi? Můj blog čtou lidi?

16. dubna 2012 v 16:47 | Jull |  Blog
Včera navštívilo váš blog 73 lidí?

Vážně?!!

On to tady někdo čte, nebo to bylo náhodou?
měla bych možná víct číst statistiky...

Ahoj, vy tam... :D
 


Indigo

16. dubna 2012 v 7:01 | Jull |  Odpad
už neplač indigový dítě
V postelích cizích slepců ráno slunce nevstává
stejně jako všude jinde
tak proč ten pláč nad skvrnou zaschlých snů
na prostěradle svítání

Už neplač indigový dítě¨
v postelích cizích slepců ráno smysl nedává
tak jako všude jinde
tak proč pořád ještě slzy
nad stejným hrobem
nad věčnou samotou indigových očí

58 šedých dní

16. dubna 2012 v 7:00 | Jull |  Odpad
Hluboká bolest
hlavu barvy vanilky tisknu ti ke koleni
držím se pevně látky vzpomínek
léta jichž nelituju

hluboká bolest
jak pohled na fotku z Vánoc
jak sedíme na klíně
stejně jako roky předtím
malá
větší
veselý

hluboká bolest
jak přesně
stejné
kostky
zeleniny do polívky a ruce zrzavé pihami
brýle co tu stojí na stole
bez očí

hluboká bolest
jak rašící listy na stromě cos mi zasadil
ořezal
a odešel

Hluboká bolest
jak šedivící žena v křesle
pod stále stejným pohledem z okna

Modlitba za zavřenýma očima

9. dubna 2012 v 19:47 | Jull |  Odpad

A neuveď nás v pokušení
vrátit se na kolenou a prosit o přízeň
A zbav nás od zlého
všeho v krabičkách citů, schovaných na potom
pros za nás hříšné
za hříchy oslepené
nyní i v hodinu smrti naší
Amen

jak nebýt

8. dubna 2012 v 0:15 | Jull |  FROM THE INSIDE
Vymalovat koupelnu a pověsit závěsy v kuchyni. Přidělat poličku na knihy a přešít si sukni a tričko na šaty. Obarvit si vlasy a vyfotit je, napsat recenzi na barvu a šampon na barvené vlasy. Přestat si sladit čaj a běhat každé ráno do obchodu jenom s kabátem nataženým přes pyžamo, ať už je jakékoliv počasí. Cvičit ochablé zádové svalsto, potkat nové lidi a přestat pít kávu. Změnit si barevné schéma v telefonu. Informovat tumblr.com o všem, co se přes den stane.
Všechno co je potřeba udělat pro přehlušení myšlení. Kompletního, dlouho pěstovaného systému sobě kladených otázek a sebou produkovaných odpovědí, k umrtvení sebereflexe, k zastavení dlouhodobě funčního procesu obtěžujícího uvažování.
Přečíst články o škodlivosti kravského mléka. Půjčit si knihu s tématikou vizuálního zobrazování a skutečně jí přečíst, půjčit si další o rozvoji tvůrčího psaní. Nalézt radost ve studiu fonetiky a fonologie, nafouknout pneumatiky u kola, vytrhat si obočí do nezvyklého tvaru, pořídit sourozencům trička s nápisem, upéct mrkvovou bábovku, na fotografiích se usmívat, nesouhlasit nahlas.
Den za dnem ubíhají jako narychlo sestříhaný film, v úsecích ne delších než pár sekund, problikávající jako chyby v pásce, posypané popelem nedbalého zaměstance prvorepublikového kina.
Mluvit nahlas. Nesledovat se v zrcadle. Přestat lhát o malých věcech. Porovnávat všechny své nové kresby s předchozími. Přerovnat obsah zásuvek psacího stolu. Vytvořit časový rozvrh úklidu pro sebe a spolubydlící. Pochopit, jak funguje wifi router. Neobtěžovat ostatní vlastními výkyvy nálad. Vyhýbat se lidem, kteří mi nemají co říct.
Útěk před sebou samotným, jak teriér honící se za špičkou svého ocasu, v nekonečných kruzích. Stále dopředu, pořád si dýchajíc na záda. V kolech rozšiřujících se do takové šířky, že nakonec ani nebude poznat, že chodíme stále dokola.
Nezapomínat chodit pravidelně k doktorovi. Čistit si zuby po každém černém čaji.

Klimbání pozdního odpoledne

5. dubna 2012 v 17:26 | Jull |  Odpad
Únava
malátná můza
pod koleny chodník
počítám kroky směrem k domovu
a trsy trávy ve spárách
zažloutlé věčným stínem zašlých čtvrtí
klaní se každému závanu větru.
kam vítr, tam plášť

Únava
povátná hrůza z času
vlasy co vypadaly
počítám žebra směrem k domovu
a slupky banánů přes okraj popelnic
hledám si hnízdo ve starým svetru
až po bradu
zalehla mě
únava

Bezmyšlenkovitá

4. dubna 2012 v 9:34 | Jull
Někde je nová.
Ve vzduchu, v krvi.
V hadičkách u nosů v hospicu.

Někde je nová
koulí se ze srázů, padá přes parapet
rozmrzlá jinovatka za oknem

Někde je nová
za rohem stočená v listu
když vstáváš do prvního rána
bez mrazu

Někde je nová
beztíže

Svoboda posměchu

2. dubna 2012 v 14:42 | Jull |  Deviace, idiocie, utopie
"Tématem týdne je svoboda slova. No, Maruš, o tom bys mohla taky něco napsat, ty přece umíš tak pěkně mluvit." A Maruš napíše. Pak napíše taky Pepa, Karel, Lojza a Božidara, aby bylo všem jasné, jak jim není lhostejné, že jim dnešní ošlivá zlá společnost ubírat možnost vyjadřovat se a že každopádně nesouhlasí s nynějším vedením státu. Taky nezapomenou dodat, že jsme všichni utlačovaní, kapitalismus nás požírá, komunismus nás samozřejmě požíral ještě víc a je dobře, že máme u nás v malebné české kotlině tolik altruistů, kteří na toto téma něco napíšou, protože to přece vede k lepší informovanosti naší mládeže a vůbec, proč že už to neběžíme někam zvonit klíčema?
Už jenom to, že blog.cz vypíše téma týdne "Svoboda slova" se dostáváme do situace, kdy je nám všem jasné, že se rádoby politické články začnou množit jak krysy a stejně jako krysy začnou požírat kyberprostor svou nesnesitelnou, nezajímavou a ukecanou četností. V ten moment přicházím já, s ukecaným článkem s rádoby politicky laděným úvodem a v duchu se trochu vysmívám, trochu se zajímám a ze všeho nejvíc se nudím jednotvárností, která nás všechny postihla.
Už jen to, že ani o samotném tématu svobody slova nemáme co říct, krom toho, že stále omíláme desítky let staré vzpomínky na totalitu, přenášené z generace na generaci mě trochu zaráží. Proto mi v hlavě vyvstává otázka: Chceme my vůbec mluvit? Kolik vlastních názorů jsme v životě veřejně prezentovali aniž bychom k tomu byli vedeni? Kolikrát jsme se snažili někoho předvědčit, že náš názor nejen dává smysl, ale je i cestou k úspěchu? Skutečně jsme se někdy snažili podívat se na sebe jako na tvora, který nejen má možnost volby, ale tuto možnost skutečně využívá? Svoboda slova totiž existuje vždycky, v jakýchkoliv podmínkách, každém režimu a každé éře. Problém je v tom, že jen málokdo je ohcoten za svoje názory nést zodpovědnost.
Maruš tuhle povídala, že se jí to tady celé nelíbí a že spějeme do záhuby. Božka taky povídala, že ten její už nevydělává tolik, co vydělával. Ještě že si na to dámy můžeme svobodně postěžovat.

Další články


Kam dál