Srpen 2008

Jenom musím říct........

28. srpna 2008 v 18:57 | Jull |  Friends
Co mi tě proboha přivedlo do cesty?
Záčala jsem žít, začala jsem prožívat, cítit, trpět, milovat.....
Valí se do mě tuny pocitů, něktré dávají smysl, některé ne, ale neumím existovat, bez tvojí přítomnosti. Neumím být, dýchat. Pocit, že bych tě měla ztratit mě už jednou málem dovedl k sebevraždě. Nedokážu se ovládat, nechci nic dělat proti tomu.
Svírat tě, i když se chceš vytrhnout.
Pochopit, i když to nejde.
Vrhat se do tůní beznaděje a nepochopení.
Vzteku a přízně.
Jenom zůstat vedle tebe beztrestně.

Aidrien

28. srpna 2008 v 18:25 | Jull |  Friends
Jisté okolnosti mě přivedly k tomu, abych se pustila do psychologického rozboru člověka, kterého znám pouze z internetového světa. Tím se snažím ospravedlnit možný fakt, že se moje slova minou účinkem a nepopíšou Pavlu tak, jak bylo původně zamýšleno a to jen v tom nejlepším světle (jiné světlo jsem u ní zatím nezaznamenala). Můžu ovšem s čistým srdcem prohlásit, že za dobu, co se známe, jsem jí stihla poznat dost dopodrobna. Alespoň tedy některé procesy, které s míhají její hlavičkou.
Aidrien je osobou každopádně velmi milou, obětavou a laskavou. Pakliže vzpomenete na lidi s těmi to vlastnostmi, které znáte, většinou posoudíte, že jsou maličko méně inteligenčně vybaveni :D
Což ovšem není případ Aidri.
Tato osoba vyniká vysokou inteligencí, bystrým úsudkem, praktickým myšlením….. Aby to pochopili i ti méně bystří : Aidri je prostě chytrá holka. :D
Častokrát mě překvapí větou, která zní absolutně banálně, avšak její význam zasahuje kamsi, kam moje myšlení vskutku není schopno samostatně zabrousit. Nicméně, pokud se nezabýváme zrovna filosofickými úvahami o vzniku světa a nesmrtelnosti chrousta, psychologickými rozbory, kterých u nás není nikdy dost, je Aidri veselým člověkem se smyslem pro humor.
Zároveň vyniká něčím, čemu se říká Empatie. Její schopnost vcítění je dost značná. Tím může vzniknout a někdy také vzniká jistá zkrušenost.
Nedivte se. Zabývat se osudy lidí a laskavým způsobem se je pokoušet řešit není nic jednoduchého. Přesto, jak se domnívám, je toho Aidri dobře schopna.
Byla bych nerada, abych zapomněla na cokoli, co mělo být řečeno, ale zároveň nechci pokoušet možnost zbytečného rozpatlávání věcí, které nechci ani neumím sdělit, berouc ohled i na soukromí popisované osoby.
Takže na závěr stačí sdělit jediné…
Aidri je bytost, jejíž duše se na podkladu šedého světa neztratí, protože neustále bude zářit svou bílou neposkvrněností.

Má to tak být, že večerní hvězda
Na tebe září dolů
Má to tak být, když padá temnota
Tvé srdce bude věrné
Kráčíš po osamělé cestě
Oh! Jak daleko jsi od domova

Temnota přichází
Věř a nalezneš svou cestu
Temnota padla
Naděje teď žije uvnitř tebe

Má to tak být, že stín volá
Odlétne pryč
Má to tak být, Tvá pouť
Ke světlu dne
Když noc je překonána
Můžeš se zvednout a nalézt slunce

Temnota přichází
Věř a nalezneš svou cestu

Temnota padla
Naděje teď žije uvnitř Tebe

Naděje teď žije uvnitř Tebe

To The Joker

23. srpna 2008 v 18:36 | Jull |  Friends
Drahý pane,
Chtěla jsem jen sdělit, že jsem propadla.
Propadla jsem a není cesty zpět. Ani tu cestu nehledám a doufám, že se ani nikdy neobjeví. že budeme navždycky společně procházet ztemělými ulicemi společně v poutech maniakálních citů, které nás pevně spojují a zároveň dělí, nutí nás vytahovat nejnebezpečnější zbraně a ubližovat. Ubližovat si navzájem abychom mohli cítit sladkost usmiřování a hojit jizvy, které jsme si v boji způsobili.
Budu vraždit, budu zabíjet, stanu se čímkoli.
Protože jsem propadla. Propadla do spárů temné strany, propadla do tvé náruče. Rudou rtěnkou ti napíšu na záda nesmývatelný cejch, že jsi můj, že držím tvoje srdce ve spárech. A bude to bolet, až se budeš chtít vyrvat . A stejně tak já budu trpět, umývajíc to věčné znamení v barvě krve. Zůstaneme spoustaní, zoufalí, zoufale šťastní. Zmítaní žárlivostí.
Budu se mstít na tvém nahém těle a ty si zajmeš moje rty. Jsme šílení, jsme zvrácení, jsme stejní a odlišní. Jsi můj, jsem tvoje......
A to všechno, protože jsem propadla.


Panenka

16. srpna 2008 v 18:22 | Jull |  FROM THE INSIDE
Jestli někdy uvidíš, jak se pod zeleným světlem semaforu lámu na porcelánové střepy, jak se ti rozpadám v rukou, když mě víc stiskneš, pochopíš.
Jsem bledá a křehká, i když to nevidíš, ale vím to já a tak utíkám před pevným sevřením i když zoufalé skleněné oči tolik touží po objetí. Odtrhnu se a budu ti posílat dopisy se známkou z roku 1920, vonící mletou kávou a česat si lokýnky u zrcadla, kterým se dívám dovnitř tebe.
A možná že se jednou rozhodnu věnovat svojí porcelánovou existenci a nechám se rozdrtit v zájmu normality. Za větší dobro, pro lásku.

Hyde park 2

9. srpna 2008 v 12:59 | Jull |  Hyde park history
DOver se rozesmál lehkým bezstarostným smíchem. Záře začala pozvona ustupovat. Na Williamových kapesních hodinkách bylo 5 hodin 2 minuty. Litoval odchodu toho třpytu. ZAčal pátrat oslněnýma očima kolem sebe. Strom výrazně zobyčejněl, avšal stále zůstával fantaskním, jako kdyby byl vytržen z nějakého pohádkového příběhu.
"Takže tady bydlíš,"upřesňoval si to Wiil zatímco mnul mezi svými prsty hodinky. "Máš to tu hezký."
"Díky." uculil se Dover. Zvolna přešel k mmohutnému kmenu. Podél zeleného plotu kvetl záhon slunečnic. William se pořád ještě úplně nevzpamatoval.
Will se posadil na zem a pozoroval Dovera. "takže si tady s tím spokojen?"zeptal se. Ale očividně nemusel žádat odpověď
DOver zvláštním způsobe uchopil pravou rukou jednu z nízkých větví a elegantním způsobem se vyšvihl do větví. Nevypadal jako člověk co leze po stromě... Vypadal, jako kdyby prostým způsobem stoupal po schodech. "Pojď dál... A nezouvej se."
Will se za ním snažil vyšplhat, musel vynaložit všechno svoje úsilí, aby mu stačil. Kdyřžž se konečně vydrásal s největšími obtížemi nahorů, svail se na provizorní podlahiu a ztěžka oddychoval

Neděle

4. srpna 2008 v 12:38 | Jull |  FROM THE INSIDE
Nedala se ztotožnit s žádnou z předchozích. Nezaplňovala bílá místa očekávání, pustá a zbavená úzkosti i doufání. Nemyslela dopředu. Nebylo žádné potom. Jako jediná z Nedělí od počátku už neměla pokračování.
Vpředu čekalo velké zářivé NIC....

Pa

3. srpna 2008 v 20:52 | Jull |  Odpad
Jsem odpad v rubrice odpad. Spolu s jistými fakty člověk přestává existovat.

Mrtví

3. srpna 2008 v 17:17 | Jull |  Odpad
A tak viseli pospolu, šťastni, že nevisí sami

z tvých přání jsou jako vždycky zdechliny

Dopis

3. srpna 2008 v 15:44 | Jull |  Friends

Taková super náhoda :D

Hlava

1. srpna 2008 v 14:31 | Jull |  Deviace, idiocie, utopie
Než jsem si vzpoměla, že chudinka hlava ještě existuje, tak jsem jí skoro vymazala!!!!! Takovou práci mi dala... :D