Září 2008

Sestřičko...

15. září 2008 v 19:58 | Jull |  FROM THE INSIDE
Nikdy bych nepřiznala, jak silná je touha svírat a nepustit. Ochránit.
Nebýt tebe, nikdy bych to nepoznala. Nikdy by mě to netrápilo, ale zárveň bych byla neúplná.
Nemáš tušení, že občas uprostřed noci sedím na posteli, dívám se jak dýcháš a přeju si, aby se ti všechny trápení navždycky vyhnuly. Abys nikdy nemusela brečet z nenávisti k sobě, nemusela hledat nenalezitelné v kelímku s barvou...
Přála bych ti štěstí. Štestí v tom nejodporněji kýčovitém smyslu, to co si lidé přejí k narozeninám už jen automaticky. S tí rozdílem, že já ti to vážně přeju. Celým svým bytím se za to modlím k někomu v koho vlastně nevěřím. Cokoli co si usmyslíš... Prožívej.
CHtěla bych umět chránit, ale jsem zbabělá.
Tak se drž.
Sestřičko z domu křičících zdí.

Myšlenky vraha

15. září 2008 v 19:49 | Jull |  FROM THE INSIDE
Jestli se jí dotkneš, zabiju všechno v tobě. Vypálím tě jak křesťané starobylé chrámy. Zlikviduju tvou existenci, myšlenky...
Roztříštím. Tvoje nitro se rozežere jako pod prameny kyseliny.
Nikdy jsem netušila, že někdy budu tak šíleně toužit po pomstě, jako by ona jediná mohla zaplnit díry zející vprostřed hrudi tvé dcery. Tvé bývalé dcery.
A teď máš pod rukama jí, čistou, nevinnou. S blankytnýma očima a šťatným úsměvem.
Nepřipomíná ti to někoho? Něčí oddané pohledy, zoufalou touhu po kusech něčeho? ČEHOKOLI?
Zbožňuje tě.
Zbožňuje tvou odpornost, jak kdyby jí její dětská nedotčenost zatemňovala mysl. Směje se, pořád se směje, ale snad jen ten, kdo dokáže hrát úsměv v nějvětších bolestech, může zoufat. A doufat, že se ty rty stále usmívají upřímně.
Nedovolím ti se jí dotknout.
Je to vše, co jsi ještě nezničil, co jsi nezabil, včem jsi nenastolil totální chaos. Nechci aby trpěla hledajíc jitotu někde, kde nikdy nemůže být....
Kdybych se nebála pekla, smrti......
Byl bys mrtvý....