Březen 2009

Modrá tma

16. března 2009 v 18:28 | Jull |  Friends
Je to snad štěstí, když můžeme snít?
Je to štěstí, stát, jenom stát vedle sebe a v odlescích pouličních lamp na neklidné hladině řeky hledat obrazy hloupostí, jejichž smysl připluje až několik vln poté?
Co ještě můžu mít víc?
I kdyby se mi splnily všechny sny. I kdybych měla všechno, co jsem si kdy přála, pořád mě to nebude tolik přitahovat, jako mlčenlivé chvíle v temně modré tmě.
Měsíc na obloze. Rachotící vlak na mostě. Řada topolů, které se jako modlící se ruce vypínají k obloze bez hvězd.
A já děkuju. Děkuju, že stojíš vedle mě a umíš se dívat mýma očima. Očima dítěte.

A na ničem jiným nezáleží.






Rainbows

16. března 2009 v 17:58 | Jull |  Odpad
Rainbows
Slowly falling to sleep.
Walking down the same roads
like me.
And i´m not sorry suddenly,
I´m not sorry f
or I am.
Rainbows
Slowly falling to sleep,
Wishing luck to the same souls
Like me.

Miluj mě

5. března 2009 v 19:51 | Jull |  FROM THE INSIDE

Jak že se to jmenuješ? To je jedno. Zůstanu tady, budu čekat než přijdeš.
A přestala jsem se nenávidět. Jenom pro tu chvíli, kdy mi vysvětlíš, že to není sen, že se nemusím vnitřně pořád bičovat a zůstanu klidná.
Budu tak klidná, že všechny barvy ve mě odejdou a zůstanu ti vyrovnaná a šedá.
Mrtvá a milovaná?
Možná tě chytím kolem krku a budu pozorovat toho šílence, co mě zbavil nenávisti. Vydržela bych to hodiny. Snad bych se nechala utýrat pro ten pohled. Milovaný stockholmský syndrom. Lásko v krvi, hysterie v modři. To všechno pryč, vyhnané blahem.
Byla bych tak klidná a v bezpečí tak šťastná a nakonec můžu ztratit i věčný zoufalství. Tu rozpolcenost co mi trhá rukama do jemného chvění, šílenství, co mi žene sůl z očí a trhá vnitřnosti na kusy.
Jsi schopný to zahnat? Vyhnat mi vlny z očí, prohnat mi hlavu kulkou rozhodnosti?

Tak dělej, miluj mě.