Únor 2011

Výprodej

17. února 2011 v 10:54 | Jull |  Odpad
Vyvážim objetí zlatem
tvý paže
tvůj hlas
tvou přítomnost,
zaplatím vším.
Zase jsem šílená,
zase, a roky
mě vážou k pranýři provazem,
s nohama od sebe.
Jenom si dejte,
supi a vlci,
dosti je pro všechny,
výprodej lidství.

Šoa

11. února 2011 v 13:33 | Jull |  Odpad
V očích máš senzor špíny
a cizích rukou na mým těle.
Jak malou židovku poslaly mě
do koncentráku lží.
Věčná fosforová vina
jak žlutej nápis Jude
svítívá z mý pryčny do tmy
a chvíli ještě bude,
dokud nesmeju jí ve sprchách.
Bez vlasů, bez úcty
bez sebe a šťastná,
vyhladím se zítra láskou
k tvýmu saku s orlicí.

Vyznání

8. února 2011 v 19:28 | Jull |  Odpad
Deštník proti skřeku deště
je tvoje rámě,
ještě teplé
pod mou dlaní.
Hlavy suché,
po kotníky tonem slzách.
Jsme zcela platonicky
lidsky
vedle sebe
sami.

Večeře 1

7. února 2011 v 22:41 | Jull |  Odpad
"Ty hajzle!" řvala nepříčetně a pravidelně do něj bušila blyštivou kabelkou ve tvaru srdce.
"Cože?" Nechápal. Chyba.
Ve vteřině začala připomínat obrovského rozzuřeného bizona oblečeného do pouzdrových šatů ve stejném odstínu červeně jako blyštivá kabelka.
"Jaks mi moh tohle udělat!?" Vřeštěla a ze stropu padaly stříbrné konfety. Lidé u stolů se začínali otáčet, někteří v rukou vidličky, na kterých stále ještě dlely kusy jejich pokrmů.
Vyjevené tváře návštěvníků restaurace utvořily nepravidelný kruh v nemž sem tam svítily žluté kousky brambor či lehce orestovaných cordon bleu. Postarší manžel u jendoho ze stolků nepostřehl, že se mu na kroketě usadila konfeta a vložil si obé požitkářsky do úst.  Muži atakovanému kabelkou to přes kompletní zmatení vyloudilo na tváři pobavený úsměv.
Údery náhle ustaly a nepříčetný lichokopytník, teď už zas proměněn v lidskou bytost, odnášel svůj rozkošný zadek obepnutý látkou pouzdrových šatů  z restaurace a nesl se přitom tak ostentativně, že dezerty padaly z vidliček, odsouzeny nikdy nepotěšit trávicí trakt milenců, kteří se tu dnes rozhodli strávit romantický večer.
Zvolna vyrazil tímtéž směrem a tvářil se pokudmožno neutrálně.Pouzdrové šaty venku zrovna nastupovaly do taxíku.
"Hej, hej, hej, hej HEJ! " Zrychlil krok až zvolna dospěl k běhu, a jak zarazili rukou zavírající se dveře taxíku, děkoval bohu, že  ruka nepřispěchala o pár sekund později, protože by se teď jeho prsty pravděpodobně osaměle pocukávaly v klíně uvnitř sedivší dámy.
"Co to děláš?", dodal za nejasný pluk již vyřčených citoslovcí. Zacloumala dveřmi, což mu způsobilo neurčitou bolest v zápěstí, nicméně se rozhodl vytrvat a tázavě podzvedl obočí. Opět zacloumala. Taxikář se podrážděne otočil, odhodlán chránit dveře svého vozu všemi prostředky včetně ostrých slov a ostrých nábojů.
"Nechovej se jako malej a dej tu ruku pryč." Dal jí pryč a opřel se o dveře bokem.
"Nechovej se jako malá"
"Nedělám to. Dej tu ruku pryč."
"Je dostatečný vyspělý zbít někoho třpytivým srdcem na řetězu bez zjevnýho důvodu?"
"Bez zjevnýho důvodu?" zavřískla nevěřícně a opět zacloumala dveřmi. Taxikář nevydržel.
 "Dámo, tak pojede se někam, nebo si vystoupíte?"
"Snažíme se tady vést rozhovor, nevidíte?" Naklonil se do dveří. 
"Já nejsem diskuzní klub. Vystupte si slečno."
Pohodila nalakovanými vlasy a vyložila podpatky na chodník. Taxík za jejími zádypopojel o pět metrů dál.
"Výborně."zaprskala.
"To bych řek. Už mi vysvětlíš, proč jsi mě napadla tou věcí?" Pohodil hlavou směrem ke kabelce.
"Děláš si srandu?" 
Trpělivost, které nikdy moc neměl vytryskla z poháru jako fontána ve Versailles a v nejvyšším bodě její vínově červená voda vytvořila ruku se zdviženým prostředníčekm.
"Jasně, že dělám. Ve skutečnosti miluju scény, kdy mě dívka mlátí uprostřed narvaný restaurace, kde ze stropu padají konfety. Užívám si to. Proto inscenuju tyhle situce, co sis myslela?"
Zalapala po dechu, zpražilo ho nenávistným pohledem a ruce se jí lehce roztřásly. Otočila se a opět odcházela.
"Moniko, nepokoušej můj vodotrysk." Pomyslel si a byl rád, že to nezavolal nahlas. Vyrazil opět rychlým krokem za ní a připadal si trochu jako pejsek. Než jí dohnal, byla skoro na autobusové zatávce. Nezastavila a umíněně se na něj odmítla dívat.  "Já nevim, co jsem udělal, nebo řek a jetsli mi to odmítáš vysvětlit, nemůžeš čekat, že se budu kát, jasný?" prohlásisl podrážděně a ona stále mlčela. "Myslim to vážně. Žádný květiny s věnováním ani medvídci s nahranýma vzkazama... ´promiň, i když.... já vlastně ani nevim za co!´" Parodoval pištivě a rozhodil rukama.

Rýmovačka o postkoitálním pobavení

7. února 2011 v 15:45 | Jull |  Odpad
Jsem prej moc hezká
vtipná, chytrá,
než abys mě chtěl,
tak to abych šla
a držela si směr.
Tak ty mě prej nechceš
protože jsem svá
tak to mě teda podrž.
Ha, ha, ha, ha, ha

Z ulic 2

6. února 2011 v 22:13 | Jull |  Odpad
Někdy mě děsí vlastní cit
ke všem tvejm
škodolibejm úsměvům.
někdy mě děsí vlastní smích
nad smíchem, co ráda slýchám.
Dívám se skrz opar aury,
trochu mámí smysly
a pak bez dechu,
živim se pohledem co maltou vášně
k pátrání 
si staví bariéry proti oddechu
a cesty k věčnejm cestám.

Někdy mě děsí vlastní cit
a tak ho zparalyzuju
půllitrem vodky a pak půjdu spát,
aby mě jednou nedostih,
půjdu spát,
aby mě nedostal.
Ani ve snu ne.

Z ulic

6. února 2011 v 22:03 | Jull |  Odpad
Jako rubikovou kostkou
můžu tebou otáčet
a stejně nenajdu jedinej
pravej střed.
Všechny tvý hloubky
ze všech šesti stran
všechny je znáš a
zejtra
zejtra je zalejeme vínem
aby se ztratily,
na jejich oslavu,
pro marnou útěchu
napíšem sonet.
Aby bylo jasný
že tu pořád ještě jsme.

Sestra v Kristu

6. února 2011 v 10:22 | Jull |  Odpad
Jsem tvoje sestra v Kristu
stou zmatenou hlavu
složil mi do klína.
Jsem tvoje sestra v Kristu
dotuješ církev pětikilem za kalhotky?
Jsem tvoje sestra v Kristu
jsem nenáročná, milá, bez ambicí.
Jediný co jsem chtěla bylo
zůstat tvou sestrou v Kristu.

Parazit (nárazovka)

6. února 2011 v 10:03 | Jull |  Odpad
Parazit včerejšího štěstí
škube provazem
z vlastních strachů snů
a viny.
Malej vůz odjel
řidiče má pod obraz
v nemž míchá se obraz s odrazem
Zvířátko v koutě
kouše si žíly na zápěstí.

Médea

6. února 2011 v 9:45 | Jull |  Odpad
Včera jsem zabila všechny svý děti
protože byly taky tvý
Holčičku, chlapce i to malý třetí
s modřinou na krcích
usnuly
spí.

Jsem v podstatě bez podstaty
a v zásadě bez zásad
Doufám, že přijdeš apoň vykopat hroby
potom je hodíme za ruce do jam
holčičku, chlapce, i to malý třetí
a půjdem si po svým
co je mi po nich
co je mi po sobě.