Květen 2011

Popěvek o chybách

28. května 2011 v 11:15 | Jull |  Odpad
A co stalo,
stalo se.
Není cesty zpět.
Život nemá funkci
ctrl Z.

Nulový převrat

25. května 2011 v 19:47 | Jull

Zejtra budu dospělá
a nemám co říct
a nemám čím zaplatit
za lístek zpátky

O panně

25. května 2011 v 19:47 | Jull |  Odpad

Já mam doma hezkou pannu
nafouknu jí, chystám vanu.

Pak tu pannu ve vaně
osahávám oddaně.

Manifest proti umění

19. května 2011 v 23:59 | Jull
Slyšete, lidé všech národů, slyšte mrtví i živí. Slyšte sarkofágy králů zdobené reliéfy, slyšete mrtvoly zabalené v gáze, slyšte starověké chrámy, katedrály, skulptury, plastiky a černé čtverce na bílém pozadí.
Jste sračky.
Člověče, příteli, kolego. To, že ve svém mrzkém životě neovládáš nic, než schopnost kreslit, někdy ani to ne, není důvod, proč se v patnácti letech přihlásit na uměleckou školu a doufat, že z tvé shnilé bezvýznamnosti někdo vymodeluje gotickou madonu. Nikdo z nás nevybrousí diamanty. Diamanty se z hoven nedělají. Jenom to někteří z nás ještě nepochopili.
Svět se skládá z částí. Části do sebe zapadají. A mezi nimi jsou umělci. Rozmělněná drť prachu mezi neustále se pohybujícími litosférickými deskami. Blátivá kaše občas tryskající z pórů sopek, neuzavřených idejí, náboženství, z pórů nesmyslu a vředů nízkosti. Lidé, kteří nikam nepatří, kteří rezignovali na život a na práci, lidé, kteří zatmelují svou neúplnost fiktivním smyslem.
Jak rádi se ospravedlňujeme. Jak rádi si přikládáme význam. Tím spíš, pokud ve skutečnosti žijeme nicotu, kterou v nás nemůže zakrýt ani motlitby, ani rozum. A už vůbec ne umění.
Jsme jenom vývojový stupeň opice. Té opice, která hází vlastními výkaly, opice s chlupatým zadkem a opice, která taky umí používat jendoduché nástroje, aby vyhrabala z termitiště trochu vlákniny. Umění je naše vláknina. Duševní. S plným břichem je svět vždycky hezčí.
Vezmi tužku, namaluj mi hrušku. A nebuď blbeček a pořiď si k tomu tuhu měkkčí než 5B. Copak nevidíš jak tvůj výtvarný projev pokulhává? Jak tvůj výtvarný projev ztrácí na expresivitě?
Ehm. Co že to pokulhává? Můj výtvarný projev? Máte na mysli fiktivní přenášení reality do vizuální nápodoby? Tu vlastnost, která je nám přisouzena dědičně a mimo schopnosti vyjádřit perspektivu a vidět dobře barvy znamená taky duševní rozpolcenost, přecitlivělost ke vnímání okolí (Jo, je třeba se dívat, jo, je třeba dívat se dobře, aby člověk dokázal to, co vidí přenést na papír, do hudby, do básně) a kterou lze z jistého úhlu pohledu možné vnímat jako postižení?
Ano, přesně to. Vezmi si tužku 5B a namaluj tu hrušku. Jinak. Lépe. Ve stylu Césana. Redukuj tu hrušku na čtverce. Mě je jedno, že nechceš redukovat hrušku na čtverce. Je mi jendo, že hruška je žlutá. Vyjádři povrch té hrušky šrafurou. Proč je tvá hruška ve formátu moc malá?
A proč hruška nemůže být jenom hruška?
Proč nemůže být hruška jenom klacík polepenej bandou bezbrannejch termitů? Proč děláme z klacku s termitama modly?