Prosinec 2011

Neuvěřitelně nezajímavé příběhy slečny Konstance - část pátá

22. prosince 2011 v 20:39 | Jull |  Neuvěřitelně nezajímavé příběhy slečny Konstance
Tulipány kolem příjezdové cesty už dávno odkvetly a do tmavých zkypřených záhonů napadal poprašek sněhu, který záhy zmrzl do nezničitelné ledové krusty. Byl prosinec a Konstance seděla v kuchyni a přerovnávala košík s šitím, zatímco její dcera spala v proutěné kolébce pod oknem. Jak navíjela na bledé kubko nepravidelné vlákno příze, přemýšlela, kam by kolébku přemístila, aby mohla pod okno opět postavit křeslo, ve kterém před rokem sedávala a vyhlížela z okna na kopce. Dítě tiše oddechovalo, tváře zrůžovělé klidným spánkem a teplem od krbu. Málokdy sebou pohnulo. Konstance si vlastně ani nemohla vybavit dobu, kdy naposledy plakalo. Bylo to krásné novorozeně s velkýma tmavýma očima, uhlovými vlasy, velmi nepodobné svému světlovlasému otci, zato však miniaturní obměna své matky. S malou hlavičkou položenou na krajkovém polštářku působilo dojmem nedotknutelnosti muzejního exponátu ve skleněné vitríně. Konstancin muž trávíval dlouhé minuty tím, že jejich dceru pozoroval a srovnávala patrné společné rysy, tak jako to obvykle dělaly matky, se kterými se Konstance scházela každý čtvrteční večer. Ona tu potřebu neměla. Když dítě usnulo, nebála se, že se zaplete do peřinky, nikdy necítila potřebu zkontrolovat, jestli pravidelně dýchá. Byla si jistá, že zdvihání malého hrudníku je jistotou, kterou jí svět odměňuje za to, že ona se stala plně funkční bytostí, která nepochybuje ve své pokoře a víře ve zdravý rozum, ani o svém pevném místě ve světě. Celý její život tak fungoval a ona netušila, proč by tak nemohl fungovat život její dcery. Jediné čím si nebyla jistá bylo to, zda může kolébku odtáhnout od okna.
Chvíli ještě váhala, pak přisunula křeslo od krbu k parapetu a dítě ke krbu. Usedla do křesla a zatímco kolébkou jemně nataženou rukou pohupovala, druhou ruku složila do klína a mlčky se zahleděla směrem k horizontu. Tak seděla další hodinu a půl, dokud se dítě nevzbudilo a ona ho nakrmila. Pak ho opět uložila, několikrát pohoupala a ono usnulo. Někdy si říkala, že všechny ty řeči o tom, jak je mateřství vyčerpávající záležitost, jsou pouhá touha žen po ospravedlnění svých nerozvážných chyb v roli matek. Byly nepozorné, přecitlivělé a příliš hlučné a roztěkané. To jí se nikdy stát nemohlo.
Odbyly tři hodiny. Vrátila spící dítě pod okno, křeslo ke krbu a dala se do pečení závinu s jablky. Než se její muž vrátí, bude jistě zas sněžit a každý se rád přichází domů ze zimy a vlhka k teplému jídlu, kávě a sladkému, nevinnému tvoru spícímu v proutěném košíku.

36.faktů

22. prosince 2011 v 20:23 | Jull |  FROM THE INSIDE
1) Jsem blondýna a líbí se mi to.
2) Spím s plyšovým mědvědem
3) Dlouhá léta jsem mívala imaginárního kamaráda jménem Terrence.
4) Mám ráda šedou, béžovou a starorůžovou a rudou.
5) Když jsem doma sama tak pořád tancuju a zpívam si.
6) Mám ráda, kdžy mě někdo objímá, ale přiznat to je pro mě skoro nesnesitelnýa tak si o to nikdy neříkám.
7) Přestava manželství mě už přestala děsit.
8) Jsem moc chytrá a málo hezká.
9) Myslím, že jsem si dovolila bejt moc "zkurvená" na to, abych kdy mohla mít normální fungující partnerskej vztah.
10) Jsem líná, ne nepořádná.
11) Buď se přeceňuju, nebo podceňuju.
12) Ráda jezdim rychle v autě s lidma, se kterýma se cítím bezpečně. Ráda se houpu na houpačce.
13) Nesnášim veškerou svou fyzickou i psychickou podobnost s matkou a opovrhuju svým otcem.
14) Hledám si pořád dokola partnery, co jsou kreténi, uvedomuju si to a je mi z toho zle.
15) Někdy mám sklon si stěžovat, že mi nikdo neorzumí, i kdžy ve skutečnosti vím, že mám jenom strach, že mě někdo opravdu pochopí.
16) Nejsem si jistá, jestli je mi líto, když někdo umře, nebo brečím jenom kvůli nějaký zvláštní kombinaci sebelítosti a zdrcení.
17) Mívám chuť ponižovat hloupý lidi, nebo lidi, co mi odporujou. Když se mi to povede, mám ze sebe radost, z čehož nemám radost.
18) Nejvíc ze všeho se bojím ponížení.
19) Potřebuju ochranu a péči.
20) Chci být samostatná a nikoho nepotřebovat a nesnášim fakt, že potřebuju ochranu a péči.
21) Lžu sama sobě.
22) Jsem přesvědčená o tom, že některým lidem rozumím víc, než oni sami sobě.
23) Vzít si něco, jenom proto, že bych mohla, je pro mě morálně nesnesitelný.
24) Někdy zkouším, co všechno lidi v mým okolí vydrží, seru je a bavim se tím.
25) Dělám hnusný věci jenom proto, abych věděla, jak se pak budu cítit.
26) Když se zamiluju, tak pořád brečim.
27) Jsem svině a očekávám, že ostatní nebudou.
28) Jsem hrozně hodná a očekávám, že ostatní jsou svině.
29) Nezasloužim si, aby mě někdo měl rád.
30) Jediný chvíle, kdy dokážu nepřemejšlet jsou při sexu a když se směju až brečim.
31) Povrchní zábava vyplňuje většinu mého života.
32) Mám pocit, že umřu sama.
33) Postupem času sjem si vybudovala celou škálu nepřekonatelných strachů z nesmyslů.
34) Jsem přesvědčená o tom, že jsem skvělá, ale často je mi ze sebe špatně.
35) Existuje jenom jeden člověk, kterýho upřímně obdivuju a ten se to nikdy nedozví.
36) Existuje jenom jeden člověk, kterýho mám stejně ráda jako sebe a ten se to nikdy nedozví.

Plzeň

5. prosince 2011 v 22:38 | Jull |  Odpad
Satira života
zabředlá v závějích
za oknem zamrzlým
věčný sníh

Daleko nedojdou
ztišení v toužení
po pouhých kouscích
snahy vstát