Únor 2012

Poslední

14. února 2012 v 19:35 | Jull
Už neumím psát
možná jsem nikdy neuměla
v pařátcích místo rukou neudržím ani tužku
v koutě studem svinuju se
jak tejden starý noviny
Už neumím psát
a pod postelí stín
ztemňuje roky, dny a hodiny

Blues tuku a špeku

12. února 2012 v 23:09 | Jull |  Odpad
Žeru a užírám se
Zas přetejkám jako těsto z hrnce,
obrovská, liju tuk přes přesku pásku
a kluzká pod paprsky slunce
však nepředřu se
pro lásku

Žeru a užírám se
Přetékám tukem základního hladu
snad po posledním zákusku co svírám v ruce
místo jedu v krvi bude kolovat mi marmeláda¨
máčící koblihu
místo zlatýho srdce

čtyřicet pět

4. února 2012 v 22:32 | Jull |  FROM THE INSIDE
Někdy se cejtim jak kdyby mi bylo pětačtyřicet. Přesně ta doba, kdy se obličej roztejká jako rozvařenej houskovej knedlík, zrovna mi vyndali dělohu (nějakej nádor)a spolu s ní, jako by odešly všechny zbytky mý ženskosti. Celej život se točí kolem dospělejch dětí, co už nebydlí doma. Včera jsem zasadila do truhlíku dobromysl a ten teď zvolna uvadá. Neumím zacházet s rostlinama, protože celej život žiju ve městě, bez zahrady, bez jakýhokoliv smysluplnýho spojení s rytmem přírody, kterej se odehrává někde tam venku, za barikádou stereotypu, nedochází mi ani základní věci, jako že k růstu je třeba slunce a voda. Nemám vůli cokoliv dělat se svým rozpadajícím se tělem, protože není pro koho a dělat to pro sebe už je pozdě a zároveň moc brzo. Lidi se na mě nedívají, jen já se občas podívám na ně a je mi těžko, tak radši zavírám oči a překryju si je kolečkama okurky.