Sny

Moře, bože, moře.....

28. ledna 2009 v 17:28 | Jull

Stojím v jasném světle letního slunce, které navzdory své jemně žluté barvě, nebodá, ani nepálí. Nažloutlá tráva mi sahá až do pasu, stovky metrů přede mnou maják a nikde žádné moře, nikde nic jiného, než lány, lány té trávy, kostra majáku a nebe. A pak ještě vítr, který fouká a je slaný, odhrnuje mi vlasy z obličeje a láká, vyzývá, pak začne křičet. Nepřestává dokud ho moje nohy neposlechnou. Rozběhnou se k té dřevěné věži a mě dochází , že už jsem tu byla. Že už jsem ten pocit šílené radosti, která vychází z ničeho nejednou prožila.
Sekunda, kdy otáčím stránku.
Vítr se mi zas opře do hrudníku, obtočí se mi kolem kotníků, pořád mě táhne k majáků, až mě ve vlnách lehkosti, které mě zaplavují bodne střep pochybnosti, ale nevzpírám se.
Pár ztrouchnivělých schodů- Pohled z majáku je dost neutěšený. Další a další tráva. Když se ale člověk trochu zamyslí, stane se něco nečekaného. Od obzoru se najednou začíná hrnout voda. Vlny narážejí jedna na druhou, klopýtají o vlastní hřbety a řítí se k majáku. Masa slané vody láme stéblo za stéblem, vymývá celé trsy z hrubé půdy a přináší sebou svěží vítr, štiplavou neznámou vůni a úplně jinou realitu.
 
 

Reklama